Románská architektura
V Románské architektuře se používali v různých zemích různé materiály. Dlouho přetrvávalo dřevo, které se používalo především na srubové konstrukce. Srubové konstrukce se používali jak na občanskou zástavbu a hospodářská a obytná stavení, tak i na stavbu paláců hradů a mostů. Nejtypičtějším materiálem se ale stal kámen. Kámen se používal ve dvou formách, jako kámen lomový a kámen tesaný. Lomovým kamenem jsou označovány nepravidelné kusy různých velikostí, neopracované nebo jen zhruba ke zdění přizpůsobené. Lomový kámen byl používán s velkým množstvím vápenné malty a nerovnosti kamenů byly vyrovnávány menšími kameny. Tesaný kámen je kámen kamenicky opracovaný do kvádříků a ve zdivu je zednicky provázán. Při zdění se často oba tyto způsoby spojovali. Také se občas používalo zdivo lité, v kterém se doprostřed mezi opracované kvádry lila směs lomového kamene a vápenné malty. Později se místo tesaného kamene začínali postupně používat cihly. Omítání zdiva zatím není dostatečně zjištěno,ale předpokládá se, že bylo omítáno z obou stran. V románské architektuře se používali dva typy kleneb, klenba valená a křížová. Valená klenba spočívá celým půlválcem na podélné podpoře. Někdy se na zesílení klenby přidávali příčné pásy. Původně byla valená klenba používána jen na malé rozpony, ale později byla použita i na rozpon větší. Plocha křížové klenby je rozdělena na čtyři díly úhlopříčnými oblouky, které vznikly průnikem 2 valených kleneb. Dříve byla konstruována celistvě, ale protože tento postup byl v ranném středověku skoro nemožný, začaly se nejdříve konstruovat žebra klenby a teprve potom se prsa klenby ( 1/4 klenebního pole) vyzdily lehčí vyzdívkou. Nejdříve byla používána přímá křížová klenba, kde byla výška čelních a úhlopříčných oblouků stejná. To mělo tu nevýhodu, že konstruování úhlopříčných oblouků bylo velmi obtížné a musely se jednotlivé díly konstruovat zvlášť. Tento problém nebyl u čelních oblouků, které byly půlkruhové a byly tedy všechny díly stejné.Proto se začaly dělat půlkruhové i úhlopříčné oblouky a začala se používat křížová klenba stoupající.
V románském slohu byly používány především dva typy kostelů - rotundy a baziliky. Rotundy jsou příkladem románských centrálních kostelů a původně sloužily jako kostely hradní. Rotunda mívá válcovitou loď a půl válcovité kněžiště, také nazývané apsida. Na hoře má rotunda věžičku se zvonem. Bazilika je románský většinou trojlodní podélný kostel. u baziliky platí vázaný systém, to znamená že šířka hlavní lodi je dvojnásobná, než šířka lodi vedlejší. Do baziliky vniká světlo okny, které jsou nad střechami bočních lodí. Většinou jsou klášterní nebo biskupské.
Dalšími stavbami byly kláštery, které byly v té době soběstačné. V každém klášteru byl ambit, křížová chodba, kapitulní síň, refektář (jídelna) a dominář (místnost na spaní).Normální obyvatelstvo mívalo většinou dřevěné sruby, ale kupci si občas stavěli i nákladné kamenné domy. Místo starších hradišť si panovníci stavěli opevněné hrady.
V románském slohu byly používány především dva typy kostelů - rotundy a baziliky. Rotundy jsou příkladem románských centrálních kostelů a původně sloužily jako kostely hradní. Rotunda mívá válcovitou loď a půl válcovité kněžiště, také nazývané apsida. Na hoře má rotunda věžičku se zvonem. Bazilika je románský většinou trojlodní podélný kostel. u baziliky platí vázaný systém, to znamená že šířka hlavní lodi je dvojnásobná, než šířka lodi vedlejší. Do baziliky vniká světlo okny, které jsou nad střechami bočních lodí. Většinou jsou klášterní nebo biskupské.
Dalšími stavbami byly kláštery, které byly v té době soběstačné. V každém klášteru byl ambit, křížová chodba, kapitulní síň, refektář (jídelna) a dominář (místnost na spaní).Normální obyvatelstvo mívalo většinou dřevěné sruby, ale kupci si občas stavěli i nákladné kamenné domy. Místo starších hradišť si panovníci stavěli opevněné hrady.
Sochařství
První významné soubory francouzského románského sochařství se objevily na začátku 12. století. V 9. a 10. století bylo totiž velmi málo památek. V karolínské době se hodně tvořilo ze slonoviny a kovu (např. miniatury). V polovině 11. století se objevovaly sochařsky ztvárněné živé bytosti.
Sochařství i malířství bylo v 11. - 13. století velmi vázáno na architekturu. Sochařství se používalo především při tesání portálů a reliéfů většinou s živočišnými a rostlinnými prvky. Dále nastal také rozvoj figurální plastiky, i když se jedná spíše o strnulé postavy s náboženskou tématikou. Materiálem pro sochy bylo především dřevo a kámen.
Malířství
Malířství bylo v té době velmi spojeno s církví, proto byly na obrazech často náměty svatých. V románském malířství ještě pořád přetrvává hieratická perspektiva (lidé na význačnějších postech byly vyobrazováni větší než normální lidé. Románský malíř měl naučený jeden typ obličeje s ním maloval jak muže, tak ženy. Proto se mužové a ženy většinou liší například jen plnovousem. Také docházelo k rozvoji nástěnné malby , frezkařství a veliký rozvoj zaznamenala také zaznamenala knižní malba.