Architektura:
Základní znaky gotické architektury jsou:
Základní znaky gotické architektury jsou:
-Křížová žebrová klenba
-Lomený oblouk, který představuje symbol sepjatých rukou k modlitbě
-Slabé zdi,snažící se o maximální odhmotnění stavby(o lehkost)
-Složitý vnější opěrná systém pilířů a oblouků kvůli zajištění stability
-Vertikalita, tzn., že stavby byly budovány do výšky a měly znázorňovat cestu vzhůru k Bohu
Jako stavební materiál se používal kámen nebo cihly, kterým se říkalo buchty.
Nová technika dovolila stavět nebývale vysoké prostorné budovy, do kterých vnikalo světlo velkými okny. Kostely se tedy vypínaly do výše, výrazně převyšovaly ostatní domy, měly poměrně tenké zdi, které bývaly doplněny opěrným systémem. Typickým znakem gotického stavitelství se stal lomený oblouk, jímž stavitelé uzavírali klenby oken i vchodů. Nejkrásnějšími a nejdokonalejšími gotickými stavbami jsou vysoké chrámy (tzv. katedrály), které byly pilíři rozčleněny do tří či pěti lodí. Gotická okna i dveře (portály) jsou uzavřeny lomenými oblouky. Velké stavby byly i zvenčí bohatě ozdobeny kamenickými ozdobami (fiálami, růžicemi, chrliči aj.). Také vnitřek nákladných gotických staveb byl zdoben bohatěji než dříve. Vedle maleb na stěnách se objevují i deskové obrazy a sochy ze dřeva i z kamene. K vybavení prostor patří i nádherná zlatnická a kovotepecká díla.
Gotický sloh vládl evropské architektuře dlouhá čtyři staletí a je samozřejmé, že se během té doby vyvíjel a proměňoval. Proto někdy hovoříme o tzv. gotice rané, vrcholné a pozdní, ale toto dělení samozřejmě neplatí pro různé země ve stejnou dobu. Nehledě na to, že v různých zemích se pro označování jednotlivých stupňů slohového vývoje užívá zcela odlišných názvů.V Čechách se gotika dělila na přemyslovskou (raná gotika), lucemburskou (vrcholná gotika) a vladislavskou (pozdní gotika).
Co se týče světské architektury, stavěly se kostely se hřbitovy, kamenné mosty ( Karlův most) a měšťanské domy, které byly označovány určitým symbolem kvůli lepší orientaci ( číslování domů zavedla až Marie Terezie ).
Dále se stavěly radnice, které mívaly věř s orlojem, zvonek ke svolávání konšelů, uvnitř byla zasedací síň, věznice, mučírna, kaple, před radnicí býval pranýř, tedy dřevěný nebo kamenný sloup k připoutání provinilců.
Zapomenout nemůžeme ani na hrady. Základními články hradu ve 13.století je štíhlá, obvykle válcová útočná věž v čele hradu, poslední ochrana obránců ( proto přístupná jen v prvním patře, nikoli v přízemí ), dále palác v odlehlé, nejlépe chráněné části a často i samostatná výstavná kaple. Zvláštní práce se věnovala i hradní studni nebo cisternám.
Dále se stavěly radnice, které mívaly věř s orlojem, zvonek ke svolávání konšelů, uvnitř byla zasedací síň, věznice, mučírna, kaple, před radnicí býval pranýř, tedy dřevěný nebo kamenný sloup k připoutání provinilců.
Zapomenout nemůžeme ani na hrady. Základními články hradu ve 13.století je štíhlá, obvykle válcová útočná věž v čele hradu, poslední ochrana obránců ( proto přístupná jen v prvním patře, nikoli v přízemí ), dále palác v odlehlé, nejlépe chráněné části a často i samostatná výstavná kaple. Zvláštní práce se věnovala i hradní studni nebo cisternám.
Malířství:
V období gotiky malířství ještě nebylo vnímáno jako umělecká činnost, ale jako pouhé řemeslo. Zde se pak k tomu, opět ještě připojují nedostatky, spojené se zákazem studia lidského těla.
Obličeje světců a okolo stojících mají stejný výraz a podobu. Často je používáno obrysových linií a jasných barev. Použité barvy i schématické pózy byly často symbolické a měli přiřazený zvláštní význam. Obzvláště oblíbenými barvami v obrazech s náboženskými náměty bývala modrá a zlatá. Obrazy nebyly podepisovány, ale na některých byl uveden symbol nebo začáteční písmena.
Malířství se zabývalo nejvíce freskami, nebo portréty. Freska je malba na zdi, která se dělala v ještě vlhké omítce. Fresky můžeš najít většinou v katedrálách. Autoři ve svých freskách neměli velkou možnost výběru tématu. Tehdy byly téměř vždy malovány různé biblické příběhy. Zajímavostí je, že gotický autor si svá díla nikdy nepodepisoval. Tehdy věřili, že to není nutné. Umělci totiž vytvářeli svá díla pro větší slávu Boží, ne proto, aby dosáhli slávy na zemi. A Bůh přece ví vše.
V malířství se kromě fresek objevuje malba na skle, dále pak knižní malba v ručně psaných knihách!
Sochařství:
V románské a raně gotické době socha nebyla chápána jako samostatný prvek. Většinou bývala součástí architektury. To dosvědčují bohatě zdobené fasády zvláště německých a francouzských katedrál. Ikonografický program výzdoby často nahrazoval chudým vrstvám bibli. Nové hnutí v církvi kladlo důraz na citový prožitek. To změnilo koncem 13. století i vnitřní obsah sochy - socha se stala podnětem osobního rozjímání a předmětem soukromé zbožnosti. Ocitá se uvnitř chrámu (bylo nařízeno, aby před, za a nebo nad oltářem stála socha nebo obraz světce, kterému byl chrám zasvěcen). V gotické době se velikému zájmu a úctě těší Matka Boží.Naší nejstarší dochovanou madonou je madona z Rudolfova. Socha navazuje na klasické sochařství francouzských katedrál, zejména na madonu v Remeši. Tento typ se postupně rozšířil v německých zemích, odkud se pak dostal k nám. Vyznačuje se monumentálním cítěním, klidným postojem a hmotným pojetím. Socha vznikla kolem roku 1320. O něco mladší je socha madony ze Strakonic. V této době spolu soupeří dva typy madon: madona stojící a madona trůnící.
Během 3. čtvrtiny 14. století dochází k prudké změně v názoru na sochu. Náboženský obsah ustupuje do pozadí a do popředí se dostává lidská stránka sochy. Pro měkké členění povrchu sochy nazýváme tuto fázi gotiky měkkým slohem..
V devadesátých letech 14. století patří české země tzv. krásnému slohu, který klade stejný důraz na hluboký prožitek obsahu jako na dokonalou, jemnou, zidealizovanou formu uměleckého díla. Pro postavu je typické tzv. esovité prohnutí těla a roucha bohatě členěná kaskádami záhybů. Hlavním představitelem tohoto směru u nás je Mistr Krumlovské madony. Objevuje se i nové zobrazení Panny Marie - pieta - Marie s mrtvým tělem Ježíše na klíně.
V devadesátých letech 14. století patří české země tzv. krásnému slohu, který klade stejný důraz na hluboký prožitek obsahu jako na dokonalou, jemnou, zidealizovanou formu uměleckého díla. Pro postavu je typické tzv. esovité prohnutí těla a roucha bohatě členěná kaskádami záhybů. Hlavním představitelem tohoto směru u nás je Mistr Krumlovské madony. Objevuje se i nové zobrazení Panny Marie - pieta - Marie s mrtvým tělem Ježíše na klíně.
Po uklidnění poměrů v zemi se naše země otevírají pozdní gotice. Ranou fázi tohoto procesu nazýváme lámavým slohem pro ostré zalamování drapérií. Další vývoj však nemohl být navázán tam, kde byl násilně přerušen. Ohniska tvorby se přesunula do jiných míst, Čechy se staly uměleckou provincií, která přijímala nové impulsy z Nizozemí. Narozdíl od umění 14. století, umění 15. století nepatří vysoké šlechtě a hierarchii, která určovala zásadní charakter umění, ale měšťanům. Plastika tohoto období postrádá jednotného charakteru.
Pozdní gotice se těší velké oblibě typ madony - apokalyptické ženy, stojící na půlměsíci. Příkladem tohoto typu je madona z Velhartic. Další novinku představuje truchlící Panna Maria a zobrazení Smrti Panny Marie.
Škoda, takže už jsi zase začala kopčit...